NIKA je písničkářka a skladatelka, která ve své tvorbě mísí prvky jazzu, popu, folku a alternativní hudby. Absolventka Janáčkovy konzervatoře v oboru skladba debutovala na jaře 2022 albem Flesh & Soul, jež si získalo pozornost svou syrovostí a emocionální hloubkou. Její texty reflektují osobní vztahy, vyumělkovanost moderního světa, iluze dokonalosti i témata manipulace, přetvářky a psychického či fyzického násilí. Za debutové album Flesh & Soul získala Moravskoslezskou uměleckou Cenu Jantar v kategorii populární hudba, stala se vítězkou kategorie Junior v soutěži JazzFruit a vystoupila na prestižních festivalech jako jsou Colours of Ostrava, Smetanova Litomyšl, Prague Sounds nebo showcase festival Czech Music Crossroads, ale i v Paris-Prague jazz club v Paříži. Na podzim 2024 představila singl a videoklip I Deserve To Be Calm, kterým uvedla své druhé studiové album Elsewhere, jež vyjde v březnu 2025.

Hudbě se NIKA věnuje od dětství – na klavír začala hrát ve čtyřech letech, první skladby napsala už v šesti. Ve své tvorbě se inspiruje rockem, jazzovými syntézami i klasickou hudbou. Na pódiu ji doprovází bubeník Jonáš Bjolek, klavírista Pavel Duda a baskytarista Nicolas Gatto. 

Z médií:

Donedávna o existenci zpěvačky a skladatelky jménem Nika neměl téměř nikdo tušení. Není divu, vždyť ještě studovala ostravskou konzervatoř. Její první album Flesh & Soul se zařadilo k nejpronikavějším autorským a interpretačním debutům desetiletí. Nika píše hudbu, která sugestivitou výrazových prostředků vysoce překračuje obvyklý tuzemský průměr. Její magický a čistý hlas dokáže očarovat, ale i přimět k zamyšlení a poznání jejího vnímání a prožívání světa. (Ceny Jantar)

Vycházející hudební hvězda Nika, česká Kate Bush, uchvátila včera Colours suverénním projevem, skvěle komponovanými skladbami i sehranou kapelou za zády.  (Reflex)

Definovat žánr u ostravské zpěvačky a písničkářky Veroniky Borákové alias Niky lze jen velmi obtížně. Avšak spojení moderního popu se silnými jazzovými prvky, do něhož je přimíchána trocha typického písničkářství, ale také i špetka klasiky, by mohlo být pro vytvoření představy dostačující. Největší devizou Niky je její nádherný sametový hlas, výborná angličtina a její autentičnost.  (Headliner)

Nika i přes intimní a komorní charakter své hudby a textů vstoupila do břehů tuzemské hudby jako neobyčejně čistý a půvabný pramen průzračné vody. Nemá ambice někoho napodobovat, nemusí nikoho přesvědčovat, její kvality jsou tak přirozené a samozřejmé, jako by jí nedaly vůbec žádnou práci. Těžko říct, co na jejím debutu ocenit nejvíc, zda-li vynikající kompoziční stránku lyricky uhrančivých písní, výtečné texty, v kterých se mísí něha s obavami a bdělostí, nebo její fascinující hlas, jímž vstoupila mezi současné zpěvačky výrazná osobnost, kterou musíme brát vážně. (Český rozhlas Vltava)

Tohle stojí za pozornost jak čistotou, tak precizností. Překvapí vyzrálost a ani angličtina nebolí. (Fullmoonzine.cz)

Debutová nahrávka mladé ostravské zpěvačky Niky je jednou z největších senzací tuzemské hudby. Senzací, která není v žádném ohledu vypočítavá, povrchní nebo tápavá. Album Flesh & Soul přesně ví, čeho chce dosáhnout. Jeho síla je v hypnotickém výrazu plném barev a vůní, uhrančivém vokálu Niky, která se šmahem zařadila mezi přední současné české zpěvačky a autorky. Debut takového formátu se podaří opravdu jen výjimečně. (Ostravan.cz)

Hlas má jako hedvábí a píše hudbu jako otisk gejzíru emocí, kterému nelze než otevřít vlastní srdce. Nika vydala nahrávku neobyčejně upřímnou, vrstevnatou a košatou. Její debut je podivuhodně vyzrálý a naznačuje, že jméno Nika bude brzy skloňováno mnoha způsoby, nejen v regionálním měřítku. (Magazín Patriot)

Zadumaná a snivá atmosféra jejích anglicky zpívaných písní, ale především krásný hlas, originalita a svěžest jejího projevu udělalo z vystoupení Niky ideální aperitiv před hlavním chodem Bratrů Orffových. (Kopřivnické noviny)

Deska Flesh & Soul je hutným atmosférickým počinem, jehož tóny lezou z reproduktorů v podobě kvetoucích obrazů. Místy intimní a temná, ale stále schopná navodit velmi příjemné pocity. Nálady se střídají plynule a nenásilně a skladby jsou na albu komponovány tak, aby vytvořily opravdu vytříbený komplexní dojem. Jednotlivé písně se doslova vizualizují před očima, gradují až k horizontům pomyslných fantaskních světů i smutných zákoutí plných intimních křehkostí. (HRKR.cz)

I když jde o mladé muzikanty bez výraznějších a větších zkušeností, na zvuku to není vůbec znát, skvěle tak doprovázejí senzační vokál Veroniky Borákové. Hlas Niky, který je už sám o sobě působivý, je často ve skladbách vrstvený na sebe a umocňuje tak ještě více melancholické pohlazení. Netradiční kompozice a chuť dělat věci originálně Nice rozhodně nechybí. Deska levituje někde na pomezí moderní klasické hudby, ambientu, minimalismu, jazzu, soulu i popu. Jeden z velmi zajímavých objevů letošního roku. (Tracklist.cz)

DESKA TÝDNE: NIKA – FLESH & SOUL: Nika je Veronika Boráková, Flesh & Soul je jejím debutem. Klíčová slova: hlas, piáno a aranže k dokreslení nálad, povětšinou melancholických. (Vinyla.cz)

Zaujalo mě její představení na webu festivalu a naživo vše nejen potvrdila, ale zcela nadchla. Ačkoli na pódiu působila mírně zakřiknutě a étericky, tvorba, kterou se společně se tříčlennou skupinou prezentuje, je na české poměry téměř ojedinělá. Alternativní pop je v Česku jako doma, avšak většinou se za ním skrývá takřka násilně překombinovaný pop, ve kterém se kapely snaží šperkovat melodickou linku a ne písničku jako celek. Nika je naprostý opak: relativně jednoduché melodie dělá alternativními především žánry, které do nich míchá. A je úplně jedno, zda se jedná o jazz (a jeho různé odrůdy jako acid jazz), triphop nebo třeba new age, world music či současnou klasickou hudbu. V Ostravě tak se svým sofistikovaným popem zpívaným v angličtině působila jako takové zjevení, u něhož se zastavovali kolemjdoucí a zůstávali tu i přes to, že na hlavní scéně startovala koncert Ewa Farna. Pokud na tuto studentku klasické kompozice někde narazíte, určitě se na ni dojděte podívat.  (Musicserver.cz)

Nadějná budoucnost ostravské hudby si říká Nika a její debutové vystoupení na Colours of Ostrava bylo symbolické. Smíchané s deštěm a sluncem, nestálé a neuchopitelné jako její hudba, která se prozatím vyhýbá jakémukoli klišé. Nebojme se mluvit o skutečném zrození nové hvězdy, když je nám předkládáno tolik falešných pseudo hvězd. Do hlasu Niky se nelze nezamilovat. Přirozenost bez manýrů a póz a přitom tak hluboká hudba, spektakulární zpěv a nádherné texty. Podobný talent se v české hudbě dlouho neobjevil. (Ostravan.cz)

Talentovaná zpěvačka Nika, nový ostravský objev. (Novinky.cz)

NIKA (Veronika Boráková) je dávno hotová profesionálka. Hlasově jistá, suverénně obohacují technicky brilantní zpěv i prací se samplerem a harmonizerem. Ničiny písně jsou také sympaticky přímočaře textově sdělné. Například prozření vyzpívané v jedné z nejzajímavějších skladeb I Deserve To Be Calm, totiž že dobrat se vnitřního klidu vyžaduje projít si bolestí, je možná hodně obecné a mnohokrát popsané. Jenže právě proto může mluvit z duše. Stejně jako téma přetvářky v Masquerade nebo ještě závažnější Abuser (pokud jsem dobře chytil název jedné z nových písní). A mluví z duše jistě nejen vrstevníkům, tenhle de facto tradicionalistický, chytlavý jazzový pop je nadgenerační. Největším a nezpochybnitelným kladem vystoupení byl ale zřejmý fakt, že Nice se to takhle prostě líbí, takhle hudbu cítí, a tudíž je autentická. (Kulturní magazín Uni, Tomáš S. Polívka)